4/23/2010

Nech se přemluvit svojí bábou


Alenka Pastelka v nočním vysílání věštecké EZO.TV na TV Barrandov prohlásila, že je sice napojena na databázi vesmírného univerza, ale jen mistři andělé světla jsou ti, kdo mohou rozhodovat, jaké informace nám budou poskytnuty. Proto musela přiznat, že neví, zda bude v roce 2012 konec světa. Mádl s Issovou zřejmě mají lepší spojení s ontologickým dynamem, protože - ač se vyhýbají konkrétním datům - pokud nepřemluvíme své báby a dědy, konec světa bude. Brzy. Přímo ve vašich domech.

Zajímalo by mne, jestli oba protagonisté pojedou za svými prarodiči na přemlouvačku. Možná zjistí, že jejich předci ve skutečnosti volí TOP 09, nezávislé, starosty atd. atd. Pár z nich možná i všelijaké podoby Důchodců za životní jistoty a mnozí jistě i KSČM. Ale partička můžu starších šedesáti let s nízkými příjmy rozhodně není reprezentativní vzorek důchodců. Naopak - podíváme-li se na obce s nejvyšším věkovým průměrem, zjistíme nejen vynikající voličskou morálku (průměrně ve vzorku deseti nejstarších obcí 72%), ale preference stran jako nezávislí kandidáti nebo KDU-ČSL (mluvíme o komunálních volbách). Naopak v těch obcích, kde je nejnižší věkový průměr, se objevuje více stran, jakož i KSČM či ČSSD.

Vůbec by mohly báby a dědové spíše přemlouvat nás, mladé - jejich volební morálka je mnohem lepší, než naše (ze stejné studie v obcích s nejnižším věkovým průměrem 54%). A zvláště na venkově, protože v městech se často volí méně. A možná právě proto, že naše báby a dědové nezapomněli na Horákovou a na to, jak jim komunisté zabírali statek, případně ví, že jestli je na radnici levice na pravice je v zásadě jedno, pokud to není člověk, k němuž mají důvěru a jehož často i osobně znají (v komunálních volbách).

Naše báby a dědové si také jistě pamatují, kdy mladí křičeli na staré v 39', že nechápou, že svět se změnil a že budoucnost je v národním socialismu, pamatují si i kohorty mladých bojůvkářů, kteří na své tatínky a dědy křičeli v 48', že nechtějí jejich kapitalistický a fašistický svět a že ví nejlépe, jak zajistit šťastnou budoucnost, dokonce světlé zítřky.

Ti stejní pamatují, jak nová, zlatá mládež v sedmdesátých letech vyhazovala unavené a morálně zdecimované levičáky za normalizace.

Mladí vůbec vždycky rádi přepisovali učebnice, hráli na bubny, pískali pochody, měli na rukávech všemožné značky a vlaječky, vycházeli do ulic. A čím dál tím víc je ji jim jedno, za kterou stranu. "Nomádství", o němž mluví mnozí sociologové, je charakteristické tekutou identitou, která jeden den stojí v čele neonacistického průvodu a druhý den sbírá odpadky na ekoakci Strany zelených. Porušení vztahu mezi jedincem a skupinou, jímž je tzv. post-industriální doba charakteristická, si příliš mnoho váží jednoduchých řešení. Bílé zuby s Listerinem, zdravé tělo s Ultra fit and Slim.

Stejně tak jednoduché řešení je představa, že pravice automaticky zajistí netotalitní budoucnost. Nebude to ani pravice, ani levice, kdo nás ochrání před fašismem v jeho jakékoliv podobě, nebude to sympatie některých poslanců ODS s neonacistickými bojůvkami, Danielem Landou, neřku-li jejich přímá angažovanost v jejich světlém projektu rytířů (Vidím, Langer atd.). Budeme to my sami, pokud přijmeme základní moment demokratického přístupu ke světu - kritické hodnocení, kontrola a domáhání se svých práv. Zároveň ale i dodržování povinností.

Kolik z nás sleduje i nadále dráhu politika, jehož jsme volili, kdo na něj tlačí, aby prosazoval zákony, jež jsou v našem zájmu, kolik z nás napíše na radnici, že před domem chybí kontejnery na tříděný odpad, kolik z nás se postaví aktivně čelem k řešení problémů v našem bezprostředním okolí?

Nejde o vajíčka nebo legrácky na facebooku. Jde o skutečně aktivní řešení naší budoucnosti - ne to pseudořešení, které vmete horkou bramboru do tváře stereotypu zestárlého pamětníka - voliče KSČM.

A propos - staří lidé. Jakkoliv u KSČM je nalezneme většinově (ale podmnožina není totožná s množinou, jíž je součástí!), už ČSSD až na malé výchylky kopíruje demografické rozdělení obyvatelstva. A ČSSD je ta síla, která je většinová, která rozhoduje.

Čím to?

Možná proto, že až půjdeme přemlouvat naše báby a dědy, zjistíme, že nakonec jsme to my, mladí, kdo přispívají k vítězství levice.

A my, mladí, kdo volíme jednoduchá řešení, aniž bychom více přemýšleli.

A my, mladí, kteří voláme Alence Pastelce a roztřeseným hlasem se ptáme, zda se nám vydaří podnikání či zda konečně najdeme partnera (sic). Podíváme-li se kolem sebe, najdeme mnoho našich přátel kolem třiceti let, kteří sice žijí pracovně vysoce produktivní život, ale často nemají to, co naši rodiče i prarodiče dokázali mistrně - najít si životního partnera, dokázat s ním navázat takový vztah, který dlouho přetrvá, vychovat děti a předat jim lásku, která jim umožní pohlížet na svět jako živý, intimní organismus, ne otázku zda laissez-fair či Keynes.

Možná bychom se mohli od našich báb a dědů leccos naučit.

Třeba, že chodit k volbám se vyplatí.


Citované zdroje:

Šaradín Pavel: Volební účast ve volbách do obecních zastupitelstvech v ČR. Online: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=198

Kunštát Daniel: Sociální a demografický profil voličského zázemí českých politických stran. Online: www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100066s_Volici.pdf